Muži tady vždycky byli a taky s námi budou. Vždycky jsou součástí našeho života, ať si to přejeme nebo ne. A i kdybychom třeba muže neměli rádi, tak jsou tady mužského pohlaví třeba ve formě našich otců a nebo našich synů či strýců. A ty milovat musíme. Tedy měli bychom. Já tedy svou rodinu miluji a nikdy bych ji za nic nevyměnila. Ať kdo jaký je, rodina je rodina a nic důležitějšího není. Je to tak a tohle už opravdu nikdo nezmění. Abych se taky přiznala, tak já mám taky s muži velké problémy. Měla jsem dva partnery, se kterými jsem si myslela, že to bude už napořád.

Byla jsem opravdu hodně zamilovaná a řekla jsem si, že tohle je vždycky muž úplně pro mě. Bohužel ale většinou jsem se dost spálila a byla jsem z toho vždycky moc zklamaná. Ve všem jsme si rozuměli. Můj první přítel byl muž úplně galantní a myslím si, že mi ho záviděla opravdu každá žena. A to včetně mé sestry, která mě tím škádlila. A opravdu lepšího muže jsem si přát nemohla, to je pravda. Svého prvního přítele jsem našla na diskotéce. A on tam ovšem nebyl se bavit, ale byl tam pracovně. Byl číšníkem a barmanem na diskotéce, vedle byla taky malá restaurace, kde jsem právě byla s kamarádkou na koktejlu. A opravdu to byl muž k pohledání, ale bohužel když jsme spolu začali chodit, tak nám to nevyšlo.

Ten dokonalý muž, jak jsem si o něm myslela, se choval úplně jinak v práci, úplně jinak doma. A bylo to jako oheň a voda. Zatímco můj druhý přítel byl ze začátku vztahu gentleman, později se to změnilo v takový teror, že jsem se úplně divila, jak se člověk takhle hodně může změnit v krátkém čase. A raději jsem od svého druhého přítele dala ruce pryč a řekla jsem si, že si dám nějakou pauzu od můžu. Tohle opravdu nebylo možné, protože kdybych zažila ještě v brzké době nějaké další zklamání s mužem, opravdu nevím co bych dělala.